| |
|
| |
 |
PRAVĚK |
 |
 |
ejstarší stopy pobytu člověka lze na Pardubicku sledovat ze sporadických archeologických nálezů až
od sklonku starší doby kamenné (od pozdního paleolitu, asi 40-10 tisíc let př.n.l.). Tehdy končila poslední doba
ledová. Ze střední doby kamenné (mezolit, asi 8 tis. př.n.l. až pol. 6. tisíciletí př.n.l.), kdy se změnilo klima, |
tím i flóra
a fauna a v důsledku toho i způsob obživy člověka, pochází sídliště lovců a rybářů, objevené v Pardubicích u
městského hřbitova (u krematoria).Stanice mezolitických lovců, rybářů a sběračů divoce rostoucích plodů byly
zjištěny i na jiných místech na Pardubicku. V polovině 6. tisíciletí pronikají do našich zemí nositelé zcela nové
civilizace, první zemědělci. Tato největší revoluce v dějinách lidstva přinesla nový způsob obživy: uvědomělou
výrobu potravin, s čímž byla spojena řada převratných změn v životě lidí a urychlil se vývoj lidského společenství.
Sídliště prvních zemědělců z mladší doby kamenné (neolitu) lze zaznamenat na břehu Labe za Hůrkami (v Úzkém),
možná i v Trnové, nedaleko Pardubic potom mezi Blátem a Starými Jesenčany. Na Pardubicku se potom vyskytují na řadě míst ojedinělé nálezy kamenných nástrojů. Z pozdní doby kamenné (eneolitu), kdy dochází vlivem
klimatických změn k časté migraci různých pravěkých kultur, často kočovných pastevců, známe z Pardubic
náhodné nálezy celých nebo zlomků keramických nádob, či kamenných nástrojů z prostoru Ležánek, Ohrazenic,
mostu u zimního stadiónu, dostihového závodiště.
|
ové impulzy přineslo užívání kovu - bronzu. U nás se šíří od konce 2. tisíciletí př.n.l. Na počátku tohoto období
byl region Pardubicka osídlen zřejmě jen řídce (např. Mikulovická planina), zato v mladší a pozdní době
bronzové až starší době železné došlo k vyvrcholení pravěkého osídlení v celém regionu. |
Ve 12. - 6. stol. př.n.l.
tu sídlil lid kultury lužické a jemu příbuzné kultury slezsko-platěnické, obecně označovaný jako lid popelnicových polí.
V názvu jedné ze jmenovaných kultur se objevují Platěnice u Dašic. Podle tam objeveného pohřebiště se
označuje v odborné terminologii mladší fáze této pravěké kultury (7.- 6. stol. př.n.l.). Hustota osídlení na Pardubicku
byla v době lidu popelnicových polí vskutku impozantní, jak lze usuzovat podle pohřebišť a vzácně dochovaných
zbytků sídlišť. Sídliště z této doby bylo v 50. letech zkoumáno jen v Opatovicích n.L. (stavba elektrárny) a velmi významný je nejnovější archeologický výzkum vesnice z doby lužické kultury v pískovně ve Slepoticích. Na
katastru Pardubic známe lokality v Rosicích n.L., ve Svítkově, v Trnové, Ohrazenicích, Pardubičkách,
Dražkovicích, Pardubicích U Trojice a na Přerovsku, v Hůrkách, aj.
 |
ravěké osídlení Pardubic a jejich bezprostředního okolí co do intenzity, zdá se, ustoupilo posléze v
době laténské, kdy naše země osídlil keltský kmen Bójů s vyspělou civilizací. Stopy osídlení v
bezprostředním okolí Pardubic sledujeme ze Svítkova a dále odtud i z Dražkovic a Mikulovic. |
Podobně poměrně
řídké bylo osídlení okolí Pardubic i v následující době římské, kdy u nás sídlily germánské kmeny (1. - 5.
stol.n.l.). Evidujeme lokalitu z Hůrek (dále pak Zminné).Zdá se, že Pardubicko zůstalo liduprázdné v následující době stěhování národů, na jehož sklonku, v 6.
stol., k nám pronikají první Slované s jednoduchou kulturou pražského typu. K ojedinělým stopám osídlení v širším regionu Pardubicka patří nález slovanské keramiky pražského typu z Dražkovic. Někdy v 7. stol.
přichází do našich zemí nová vlna slovanského obyvatelstva s vyspělejší kulturou. Tehdy vzniká trvalý
etnický základ vývoje našich zemí. K nečetným dokladům osídlení z té doby na Pardubicku patří např.
Dříteč, Bohdaneč - Dolany.
 |
áklad archeologické sbírky byl položen na konci 19. století Václavem Divišem Čisteckým, průkopníkem východočeské archeologie, který systematicky shromažďoval archeologické nálezy z Pardubic a jejich okolí. Vzhledem k charakteru zdejšího pravěkého osídlení tvoří drtivou většinu těchto nálezů artefakty kultury |
popelnicových polí zejména z lokalit jím objevených, (Dražkovice, Trnová, Ředice, Rosice nad Labem a Pardubice – Přerovsko). Z dalších archeologických nadšenců pardubickou sbírku rozšířil také Václav Košťál svými výzkumy rozsáhlého pohřebiště v Kuněticích. V r.1926 zkoumal eponymní lokalitu v Platěnicích pro Archeologický ústav v Praze Jaroslav Böhm a v témž roce vypracoval katalog nálezů. Ve 30. letech 20. století byly prováděny výzkumy Pardubického muzejního spolku v Kuněticích a v průběhu 2. světové války probíhaly pouze menší výzkumné akce, které prováděl Walter Lung. Největší část archeologické sbírky byla pro muzeum získána v 50. letech, kdy Archeologický ústav v Praze uskutečnil poměrně velké archeologické výzkumy na mnoha významných lokalitách (Opatovice nad Labem, Lukovna, Blato, Pardubice – Hůrka, Trnová a Dražkovice). Autorem těchto výzkumů byl Jan Rataj a zejména Vít Vokolek, s jehož jménem je spjat vývoj archeologického bádání ve ýchodočeském regionu až do dneška. V současné době je sbírka spravována a dále rozšiřována Archeologickým oddělením VČM. Archeologické oddělení vyvíjí samostatnou výzkumnou činnost, při níž získává archeologické nálezy prostřednictvím vlastních archeologických výzkumů a také spolupracuje s archeology amatéry, kteří rozšiřují archeologickou sbírku prostřednictvím nedestruktivních metod archeologického průzkumu.
Nádoba zdobená rytým ornamentem
ze starší doby železné,
Rosice nad Labem |
|
|
|
|
