| |
|
| |
 |
DĚDICTVÍ DIVIŠE BOŘKA Z MILETÍNKA |
 |
 |
Po smrti císaře Zikmunda začíná složité období sporů o uznání nástupnictví Zikmundova zetě Albrechta
Habsburského a po jeho smrti (1439) Albrechtova syna Ladislava Pohrobka. Šlechta se formuje do různých jednot,známých jako landfrýdy, organizované většinou na principu krajů. Záhy mezi nimi získaly velký vliv landfrýdy krajů
chrudimského, čáslavského, |
hradeckého a kouřimského, v jejichž čele se posléze prosadil talentovaný Jiří z
Poděbrad. Za nezletilého Ladislava Pohrobka se stal zemskch a Kunětickohorském panství, někdejším majetku opatovického a sezemického kláštera
hospodařili v té době dědici Diviše Bořka z Miletínka. Divišův bratr Jetřich spravoval až do dospělosti sirotků po
Divišovi kunětickohorské panství. Druhý Divišův bratr Vaněk spravoval Pardubice. Po Vaňkově smrti přešla správa
Pardubic na Vaňkova syna Jiříka. Synové Diviše Bořka hospodařili po dosažení dospělosti na Kunětické hoře.
Vynikl z nich ve veřejném dění potom hlavně Soběslav z Miletínka. Ostatně i Divišovi bratři Jetřich a Vaněk patřili za
svého života k vlivným osobnostem té doby. Většinou působili jako čelní předáci landfrýdů hradeckého a
chrudimského kraje; všichni stáli pevně na straně Jiřího z Poděbrad.
 |
oběslav z Miletínka r.1460 kunětickohorské panství nebezpečně zadlužil a když naneštěstí zanedlouho a náhle
r. 1463 zemřel a zemřel i jeho bratr Jan, využil král Jiří z Poděbrad příležitost a převedl r. 1465 kunětickohorské
zástavní panství z majetku nezletilých Soběslavových potomků na své syny Hynka, Viktorina a Jindřicha, knížata
minsterberská, |
a Bočka z Poděbrad.Synové krále Jiřího se později o rodové dědictví rozdělili a kunětickohorské
panství přešlo na díl Jindřicha Minsterberského. To se mezitím rozhořela válka mezi králem Jiřím a uherským
králem Matyášem Korvínem. Když Jiří z Poděbrad zemřel (1471), nastoupila na český trůn dynastie Jagellonců. Po
vleklých bojích nakonec Vladislav Jagellonský uzavřel s uherským králem mír, ale přesto se válčilo ještě veSlezsku. Tam se do bojů nešťastně zapletl i Jindřich Minsterberský a ve finanční tísni zadlužil kunětickohorské
panství tak, že mu tu k r.1490 fakticky nepatřilo skoro nic.
Na Pardubicích hospodařil syn Vaňka z Miletínka Jiřík, zvaný Pardubský. I on se angažoval na straně krále
Jiřího Poděbradského. Časem však také upadl do dluhů a nevěda kudy kam, dopustil se určitého podvodu, za který
mu v r.1490 dokonce hrozilo, že bude vydán katu. Tehdy se však na scéně objevil moravský velmož, pan Vilém z
Pernštejna. Vyjednával totiž tenkrát s Jindřichem Minsterberským o koupi zadluženého kunětickohorského panství a
sousední Pardubice se mu k dobře hodily k záměru vybudovat ve zdejším kraji prosperující velkostatek s novou
rodovou rezidencí. Nešťastnému Jiříkovi Pardubskému proto z problémů pomohl a Pardubice r. 1491 od něj
výhodně koupil také.
Dvojvládí v zemích Koruny české definitivně ukončila smrt Matyáše Korvína roku 1490. Vladislav Jagellonský spojil celé soustátí pod svým žezlem a navíc se stal i uherským králem. České katolické stavy uznaly v roce 1485 na sněmu v Kutné Hoře kompaktáta jako základní zemský zákon a uzavřely s husity náboženský mír. Česká země se tak po bouřlivém období stala oblastí náboženské snášenlivosti. Byla to ovšem tolerance z nutnosti, neboť politická reprezentace si uvědomila, že po dlouhém období rozvratu, kdy Čechy ztratily až 40 % obyvatel a potýkaly se s hospodářskými problémy, potřebuje stát klid.
O celkové stabilitě se však mluvit nedalo, jelikož po utlumení rozporů v náboženské sféře, došlo takřka ihned k vyostření vztahů mezi královskými městy a šlechtou, tedy skupinami, které v husitském období nejvíce získaly. Jejich dvacet let trvající zápas skončil roku 1517 kompromisní Svatováclavskou smlouvou. Města se vzdala některých středověkých privilegií (např. tržního práva a práva vařit pivo) a šlechta musela souhlasit s jejich zastoupením na sněmu. Tímto způsobem se v Čechách prosadil stavovský model státu, v němž se panovník dělil o politickou moc se stavy, dva byly šlechtické, tj. panský a rytířský, česká královská města tvořila stav třetí. Stavovský model však brzy čekala těžká zkouška. V roce 1526 zahynul v boji s Turky nedaleko uherského Moháče král Ludvík Jagellonský
|
|
|
|
