| |
|
| |
 |
HUSITSKÁ REVOLUCE |
 |
 |
d sklonku 14. stol. narůstající krize v různých sférách společnosti českého státu vedla nezadržitelně k
výbuchu husitské revoluce v roce 1419. Císař Zikmud Lucemburský, husitským panstvem po smrti krále
Václava IV. odmítnutý dědic českého trůnu, vyhlásil na začátku roku 1420 proti českým kacířům křížovou
výpravu. |
V květnu vytáhl v čele vojsk ze slezské Vratislavi ku Praze.Ještě předtím se shromáždili příznivci
husitů z východních Čech na hoře Oreb u Třebechovic a jako bratrstvo orebské odešli na pomoc Praze. Z
obležené Prahy se potom dostal v červnu do východních Čech kněz Ambrož a po domluvě s několika šlechtici
svolali tábor lidu na Kunětickou horu. Vůdcové oznámili shromážděnému lidu, že vytrhnou na podlažický
klášter. Byla to však jen lest, která měla zmást špehy císařské posádky z Hradce Králové. V noci se
průvod směřující s připravenými žebříky na Podlažice rychle obrátil zpět a zamířil k Hradci, který husité bez
většího odporu překvapené posádky snadno opanovali. Po Zikmundově porážce v bitvě na Vítkově a poté i v
bitvě pod Vyšehradem usilovali hradečtí husité na sklonku roku 1420 a počátkem roku 1421 několikrát o
zničení bohatého opatovického kláštera. Vždy marně. Přívrženci kalicha se naproti tomu tehdy pokoušeli
vytvořit v Chotěboři a v Přelouči středisko „pravé víry" po vzoru jihočeského Tábora. Rovněž marně. Byli
pobyti, zajatci upáleni nebo vmetáni do šachet kutnohorských dolů.
 |
ýchodní Čechy zůstávaly regionem, kde se husitům dosud nedařilo získat rozhodující vliv. V dubnu 1421
sem tedy směřovalo velké tažení spojených husitských vojsk. Mělo nečekaný úspěch. Vzdávalo se jedno
město za druhým. Když padla Kutná Hora, utekla z opatovického kláštera ozbrojenáposádka před
postupujícími oddílyhusitů, které vedl jeden z vůdců |
orebských, zeman Diviš Bořek z Miletínka.Postupoval s nimi odněkud z Hradecka ke Chrudimi, kam mezitím dorazilo hlavní vojsko husitů. Opuštěný
opatovický klášter husité vypálili a cestou ještě zlikvidovali ženský cisterciácký klášter v Sezemicích. Diviš
Bořek z Miletínka zabral „k věrné ruce bratří a sester" veliký klášterní majetek a na Kunětické hoře, patřící k
opatovickému klášterství, začal budovat své nové sídlo. Před Chrudimí se v posledních dnech dubna 1421spojila všechna husitská vojska, účastnící se tažení. Město se po krátkém váhání vzdalo. Někdy v té době také
zanikl v Pardubicích za blíže ne zcela jasných okolností klášter cyriaků.
 |
usitské vojsko táborských se potom vydalo směrem k Poličce (cestou zřejmě táborští vypálili
podlažický klášter). Pražané a jejich spojenci táhli k Vysokému Mýtu. Obě vojska se potom spojila před
Litomyšlí. Všude slavila úspěch. Stranou jen zůstal hrad Rychmburk Arnošta Flašky z Rychmburka, syna
Smila Flašky z Pardubic |
(hrad padl do rukou husitů až r.1426).Při tažení husitů do východních Čech zazářila
koncem dubna 1421 hvězda dříve málo známého, nicméně nepochybně schopného zemana Diviše
Bořka z Miletínka. Vedle zabraných statků klášterů opatovického a sezemického se stal v zastoupení
Pražanů hejtmanem v Chrudimi, Vysokém Mýtě a v biskupské Litomyšli s rovněž rozlehlým pozemkovým
majetkem. Později dostal i hejtmanství v Hradci Králové. Diviš Bořek z Miletínka se stal ve východníchČechách překvapivě rychle mužem číslo jedna; mužem, s nímž se muselo vážně počítat v celostátním
měřítku.Časem se husitské strany názorově dělily a vzájemně soupeřily. Spojovaly se vždy v případě akutního
nebezpečí vnějšího nepřítele. V roce 1423 se Jan Žižka rozešel s Táborem a založil nové centrum, tzv.
Menší Tábor ve východních Čechách, s centrem v Hradci Králové. Tomu však předcházel Žižkův zrádný
úchvat Hradce, kde byl dosud hejtmanem Diviš Bořek. U Hradce Králové došlo v odvetu na Žižkův přepad
k bitvě, kde poprvé proti sobě stála dvě husitská vojska. Žižka zvítězil a Diviš ujel na Kunětickou horu. PoŽižkově smrti (1424) přišel Diviš Bořek z Miletínka ve válečných střetech s vojsky sirotků a táborských
o většinu měst, kde vládl, kromě Chrudimě. Stal se zapřísáhlým nepřítelem obou bratrstev.
 |
ezitím došlo ke změně vlády nad Pardubicemi. Mladý a zámožný velmož, Viktorin Boček z Kunštátu a
Poděbrad osvědčoval své bojové umění jako stoupenec husitů a názorově byl velmi blízký Žižkovi. Ten jej
dokonce na smrtelném loži jmenoval jedním z poručníků nad pozůstalým vojskem.Viktorin Boček, ač měl
několik dalších významných panství a hradů, |
pobýval častěji, zdá se, právě na Pardubicích - zřejmě pro jejich
výhodnou strategickou polohu. Zde také na Nový rok 1427 náhle zemřel. Zůstal po něm mladičký syn Jiřík
(nar. r. 1420), pozdější český král. Jiříkovi poručníci nedokázali pardubické panství uchránit. Příležitosti se
po Viktorínově smrti chopil moravský šlechtic Jan Hlaváč z Mitrova a někdy v té době získal Pardubice,
pravděpodobně úchvatem. Jan Hlaváč z Mitrova patřil rovněž ke stoupencům kališníků a Pardubice vlastnil
asi až do r. 1436. Někdy v té době je prodal již vzpomínanému Diviši Bořkovi z Miletínka a ten je připojil k
onomu velkému komplexu někdejších statků kláštera opatovického a sezemického se sídlem na Kunětické
hoře. Diviš Bořek z Miletínka byl tenkrát opět na výslunní politické scény v Čechách. Ověnčen vavříny
vítězného vrchního velitele vojsk Pražanů a panské jednoty, která porazila r.1434 v bitvě u Lipan vojska bratrstev,
patřil k vlivným vyjednavačům podmínek přijetí císaře Zikmunda na český trůn. Poté, co se Zikmund stal vskutku českým králem, získal Diviš Bořek listiny, které mu, podobně jako mnoha jiným šlechticům, pojišťovaly formou
zástavy uzurpace církevního majetku během války. V zájmu císaře bojoval ještě v roce 1436 a 1437 proti
královéhradeckým, kteří se vzpírali uznat císaře Zikmunda za svého pána. Když se ale během roku 1437 stále
zřetelněji ukazovalo, že Zikmund nehodlá sliby učiněné kališníkům dost důrazně prosadit, začal se Diviš Bořek
stavět do čela opozice, která hrozila znovu povstáním. Zikmund koncem r.1437 ale na cestě z Čech zemřel, v
lednu 1438 skončil svou životní pouť i Diviš Bořek z Miletínka.
 |
Kunětická hora od jihovýchodu kolem roku 1900 |
|
|
|
|
