|
|
|
|
PO TŘICETILETÉ VÁLCE |
|
|
bnova hospodářského života trvala po třicetileté válce velmi dlouho. Situaci značně zhoršovalo prosazení
nevolnického systému: výrazné zatížení poddaných robotními povinnostmi, omezení svobody pohybu a připoutání
poddaných k vrchnosti. To mělo jisté opodstatnění v situaci bezprostředně po válce, kdy se projevoval katastrofální
nedostatek |
pracovních sil, velké plochy neobdělávané půdy a snaha obnovit nebo eventuelně rozšířit zisk z
režijního hospodaření velkostatku.Dlouhodobě to však představovalo hospodářsky neefektivní systém, který
značnou měrou přispíval k celkové zaostalosti rakouského mocnářství, jak se to projevilo v polovině 18. stol. Spolu
s nevolnickým systémem tu negativně působilo prosazení zásady jediného v zemi povoleného katolického
vyznání, především ale stále rostoucí požadavky státu na berní zatížení obyvatelstva. Zvyšující se potřebu
státních daní zapříčiňovala velmocenská politika Habsburků, četné válečné konflikty, jichž se účastnili.
V Pardubicích se po třicetileté válce dříve poměrně rozlehlá předměstí probouzela k životu téměř celé století.
I ve městě musela ještě na konci 17. stol. napomínat městská rada některé měšťany, aby přikročili k obnově domů
vyhořelých za švédského vpádu r. 1645. Ostatní domy byly sice opraveny, ale vzhledem k nedostatku inančních
prostředků jen výjimečně dostávaly honosnější výzdobu barokního stylu. K výraznějším úpravám došlo vesměs
až po polovině 18. stol.
|
práva velkostatku se snažila zvýšit příjmy zakládáním řady nových podniků. V roce 1650 začal pracovat
na zámku pivovar. Na severní straně zámeckého příkopu poháněla vodní kola od r.1663 papírnu a koželužnu,
posléze i tříselnu. Kvůli těmto podnikům zůstal zámecký příkop napuštěn vodou a to činilo značné škody domům v
Kostelní ulici, změny ve vodním |
režimu škodily i místním mlynářům a dalším řemeslníkům. Značně trpěly zámecké
hradby i budova děkanství.Snaha zbavit se těchto vrchnostenských výrobních podniků dlouho vycházela naplano.
Teprve v roce 1723 se papírna a koželužna přestěhovala do Semína (odtud potom po letech do Opatovic n.L.,
kde pře pol. 19. stol. zanikla). Mezi pokusy o zvýšení prosperity panství zaznamenejme ještě např. návrh z r.
1660, v němž se doporučovalo splavnění Labe od Pardubic až do Hamburku, nebo založení lososnice na
splavu u Opatovic n.L.
V roce 1680 poctil Pardubice svou návštěvou císař Leopold I. Zastavil se tu na několik dní cestou z Prahy,
odkud do Vídně ujížděl před morovou epidemií (epidemie se tenkrát díky důsledným bezpečnostním opatřením
samotných Pardubic téměř nedotkla). 28. června císař podepsal na pardubickém zámku robotní patent, jehož
vydání bylo reakcí na velké nevolnické povstání. Byla to jedna ze sporadických návštěv panovníka. Ti do
Pardubic po polovině 19. stol. zavítali již jen výjimečně. Zámek stále více sloužil komerčním zájmům správy
velkostatku. Poslední větší stavební úpravy tu prováděl v letech 1723-1726 F.M. Kaňka (zvl. úprava sálu v
přízemí a dnes již nedochovaná úprava l .patra severního křídla).
Leopold I. Habsburský, římský císař, český a uherský král
(9.6.1640-5.5.1705) |
|
ěsto opravovalo po třicetileté válce brány a věže, zvonice a štědrost úředníků panství i některých
měšťanů se začala projevovat v nové výzdobě interiéru kostelů, zvláště farního kostela sv. Bartoloměje. Na
náměstí byl postaven v roce 1698 sloup se sochou P.Marie od neznámého mistra. Postupně většina
měšťanských rodin přilnula neformálně ke katolictví. |
Prohlubující se náboženské cítění dostalo svůj výraz v
odkazu zámožného pardubického kupce Jakuba Štrosse, z jehož finanční podpory byl v roce 1710postaven za městem na předměstí na Vystrkově (dnes U kostelíčka) poutní kostel Sedmibolestné P.Marie.
Ve druhém desetiletí 18. stol. vznikly na jižní straně „Kostelíčka" ambity. Areál obklopila barokní zeď s
dynamickým půdorysem. Před vchodem jsou dvě sochy (sv. Jan Nepomucký a sv. Augustin) patrně od
J.F.Pacáka z doby kolem r.1740. Výzdobu průčelí a v nikách interiéru provedl J.A.Devoty. Hlavní oltář je
dílem místního umělce Jakuba Teplého. Z odkazu J.Štrosse a dalších mecenášů se pořizovala výbava i
ostatních kostelů. Kostel sv. Bartoloměje např. získal před polovinou 18. stol. sochařskou výzdobu od
J.F.Pacáka - boční oltáře zdoby kolem roku 1730 a sochy na kazatelně, kterou později ( kolem r. 1770)
upravil Jakub Teplý. Hodnotné sousoší Kalvárie v přistavěné kapli vytvořil před rokem 1737 I. Rohrbach.
V roce 1728 byla ve městě zřízena latinská čtyřtřídní škola. Dvě vyšší třídy si město vymohlo r.1738.
Výuku zajišťovali zdejší minorité.
Téměř po stu letech se Pardubic dotkl závan válečného nebezpečí. Na počátku panování Marie Terezie
vypukla válka o rakouské dědictví. Pardubice obsadili v prosinci 1741 Prusové a město okupovali až dočervence 1742. Podruhé Prusové obsadili město roku 1744. Pardubice byly tenkrát svědkem pruskorakouskýchšarvátek. Při druhé byli Prusové donuceni město opustit, ale způsobili mu předtím velké škody.
Ve válce o rakouské dědictví a poté i válce sedmileté, v nichž Marie Terezie přišla ve prospěch Pruska o
Kladsko a větší část Slezska, se ukázal opět strategický význam Pardubic. Začal se znovu upravovat
fortifikační systém kolem města, při čemž došlo opět k dalším sanacím předměstských usedlostí. Podobu
zamýšlených fortifikací ukazují první dochované plány z této doby. Stavba se však nerealizovala v
zamýšleném rozsahu. Naopak, po vybudování pevností Josefov a zvláště Hradce Králové ztratily Pardubice po
této stránce svůj význam a na místě městských hradeb vyrostly v r.1776 objekty jezdeckých kasáren (stáje),
obepínající město od kostela sv. Bartoloměje až podél Jahnovy třídy. Město se stalo místem silné jezdecké
posádky ovlivňující výrazně život Pardubic.
V okolních hřebčínech se začali hojně chovat pro armádu koně (např. Nemošice, Mnětice).
|
|
|
|