První světová válka dopadla na život obyvatel velmi tvrdě. Rychle narůstal nedostatek potravin a ostatních
životních potřeb. Násilné rekvizice, válečné půjčky a represivní zásahy proti projevům odporu, odchod mužů na
frontu, vytvářely smutný kolorit doby. Na Jihozápadním konci města vznikla na místě vojenského cvičiště v letech 1914-1915
velká vojenská nemocnice (tzv. karanténa) pro 10 tisíc raněných a nemocných. Dlouhé přízemní
baráky sloužily po válce k nouzovému bydlení sociálně nejslabších vrstev.
Od roku 1917 narůstaly hladové stávky a demonstrace. Dne 7. června 1918 po přepadení vlaku s
potravinami hladovějícími ženami použila maďarská vojenská hlídka zbraně a tři občany zastřelila. Vyhlášení
samostatného Československa přivítali občané Pardubic mohutnou demonstrací již v odpoledních hodinách 28.
října 1918.
Pardubická válečná nemocnice zvaná "Karanténa" sloužila nemocným a raněným vojákům za 1. světové války. Svého času byla největším zařízením tohoto druhu v celé Rakousko-uherské monarchii.
Válečná nemocnice v Pardubicích , plán Karantény
V průběhu I. světové války zřizovala města kuchyně pro ty své občany, kteří neměli dost peněz na nákup potravin. Jídelníček pardubické kuchyně, který vyšel ve formě plakátu
