| |
|
| |
 |
PARDUBICE V LETECH 1918 - 1939 |
 |
 |
o vzniku Československa se dále zvýraznila úloha Pardubic jako důležitého hospodářského centra. V r.1922
byla založena továrna Telegrafia podél železniční trati v jihovýchodním sektoru města. V r.1920 vznikla
severozápadně od Pardubic továrna na výbušniny Explosia SemtínVýstavbou závodů Svnthesia na průmyslová
hnojiva v r.1928a Spolku pro chemickou |
a hutní výrobu v blízkém Rybitví a Uma (1937) se zde vytvořil velký
chemický komplex, který svoji polohou, možnostmi zaměstnání, ale i nepříznivými vlivy na životní prostředí, začal
zasahovat významně do dalšího vývoje města. Vedle starší rafinerie minerálních olejů, která tehdy také
rozšiřovala svou produkci, se tím zvýraznil podíl chemické výroby na celkové struktuře průmyslu pardubické
aglomerace. Tradiční místo zaujímalo strojírenství, orientované na potravinářství a zemědělství.
Své postavení si udržovaly další závody železářské a strojírenské výroby. Význam si podržel potravinářský
průmysl, z nich zejména pivovar s exportním produktem černého 19^ Porteru, lihovar, stoupající exportní
výroba pardubického perniku a Winternitzův mlýn. V tehdejší skladbě průmyslu východních Čech zaujímala
nezanedbatelné místo i polygrafie. S hospodářským rozvojem Pardubic souvisela také existence 11 peněžníchústavů, z toho 6 bankovních poboček. Na náměstí před Zelenou bránou vyrostla samostatná budova Anglobanky
(dnes Komerční banka). Růst spotřeby elektrické energie si vyžádal rozšíření městské elektrárny a od r.1924
propojení elektrické soustavy se sousedním Hradcem Králové. Součástí rodící se regionální elektrické soustavy se
stala řada vodních elektráren v okolí. Rozvíjela se síť obchodů (renomé si získával např. Francův obchodní dům).
Pro život města bylo důležité umístění úřadů a institucí širšího dosahu, jako bylo generální ředitelství pošt a
telegrafů, pro něž byla postavena na nám. Republiky rovněž nová budova (dnes Okresní úřad). Velice prospěšné
se ukázalo být také přemístění železničního pluku do Pardubic od r. 1919. Vedle zaměstnanců železnice a spojů
představovali vojáci početně výraznou složku obyvatelstva.
|
ardubice žily v letech 1918-1938 i bohatým společenským a kulturním životem. Velký význam mělo
pardubické divadlo sdružených východočeských měst, které vedle domácí scény bylo i profesionálním divadlem
zájezdním s pestrým repertoárem operním, operetním a činoherním. V hudebním životě k tradičním pěveckým sborům přibylo r.1918 Pěvecké sdružení Suk a v r. |
1919 zde byla založena hudební škola. Počet stálých kin
stoupl na tři. Muzejní spolek zakoupil r.1920 pardubický zámek (rok poté i hrad Kunětickou horu) a začal zde
vystavovat bohaté sbírky. Přistoupil k opravám zámecké budovy a při restaurátorských pracích se objevily mimořádné
hodnoty této památky. Vznikaly i nové sportovní tradice. Od r.1929 se jezdi plochodrážni závod Zlatá přilba (zpočátku
na travnaté dráze dostihového závodiště). V r. 1924 vznikly pod zámkem tenisové kurty, kde se dodnes pořádají
populární "juniorky". Bohatou činnost vykazoval Sokol. Nové budovy sokolovny se jednota dočkala r.1923.
Zanedbatelnou nebyla ani činnost jednotlivých odborů Sportovního klubu Pardubice.
Významnou událostí, která zasáhla do vývoje města hlouběji, byla v r.1931 celostátní výstava tělesné
výchovy a sportu. Pod zámkem se upravil bažinatý terén na rozsáhlý výstavní areál s parkovou úpravou (nynější
Tyršovy sady). V sousedství byl postaven letní sportovní stadión (architekt K. Řepa a F. Potůček). Výstava
podnítila výstavbu dalších veřejných budov a úpravu prostranství na dnešním nám. Republiky. Vedle budovy
Průmyslového muzea (1931 architekt K. Řepa), dnes potravinářské průmyslovky, to byl zvláště Hotel Grand v r.
1930 podle projektů Josefa Gočára. O této stavbě se v Pardubicích diskutovalo již před první světovou válkou. Mělo
tam vzniknout reprezentační společensko - kulturní centrum, tzv. „Okresní dům", zvýrazňující rostoucí význam
Pardubic. Za tím účelem začaly demolice domků v původní Vodní ulici, včetně populární hospody „Hotel kotel".
Realizaci velkorysých záměrů zabránila první světová válka. Proto tedy Hotel Grand plnil v poněkud změněných
podmínkách vedle své obslužné funkce i poslání společenského centra. Kvalitní architekturu se podařilo zachovat po
r.1990, kdy se objekt ocitl v havarijním stavu, s tím, že po úpravách zde bylo zřízeno obchodní centrum.
 |
S rostoucím počtem obyvatel Pardubic se ve 20. letech rozšiřovala bytová výstavba. V letech 1921-1930 se v
Pardubicích postavilo 1252 domů. Výstavba se koncentrovala nejen na tradičním území města, ale i za jeho
hranicemi. Tím se začínal rodit koncept Velkých Pardubic Kolonie rodinných domků vyrůstaly na Skřivánku, naŽidově, Přerovsku, ve Svítkově, u závodu |
Telegrafia v Pardubičkách, ve Studánce, na Slovanech. Na Bílém
předměstí poskytoval velké stavební možnosti pro rodinné domky prostor mezi Haldou a ulicí Dašickou. Až v této
době dostaly ve městě definitivní podobu ulice Havlíčkova, Nádražní, Nerudova, Slovenského povstání, Čechovo
nábřeží, Polská, náměstí Legií, ale také nové vyměřené ulice U Husova sboru, Jiráskova aj.
Vznikla i řada veřejných budov. Architektura byla poznamenána (jako jinde) až do konce 20. let
rondokubismem. V Pardubicích našel vyjádření v architektuře Janákova krematoria, které patřilo k průkopnickým
dílům rondokubismu u nás (projekt z r. 1919, stavba 1923). Rondokubismus vytvářel v Pardubicích celé soubory
budov a určoval charakter mnohých ulic a náměstí. Výrazným způsobem zasáhl do obrazu města architekt L.
Machoň, řadou svých architektonických realizací, které přecházely od pozdního rondokubismu k
funkcionalistickým řešením 30. let. Z těchto staveb je třeba připomenout dům s pasáži na třídě Míru (1925), již
zmíněné ředitelství pošt a telegrafů, dále gymnasium na Smetanově nám., administrativní budovu soudu. Ve
dvacátých a třicátých letech se v Pardubicích uplatnila díla J.Gočára: zmíněná Anglobanka (1925), a hotel
Grand (1930), dostavba internitzových mlýnů. Vliv na podobu města měli též místní architekti F.Potůček,
K.Řepa a další. Velký podnět pro nástup funkcionalismu a konstruktivismu v Pardubicích znamenala realizace již
zmíněného areálu výstavy tělesné výchovy a sportu (1931). V jejím duchu se dotvářely některé ulice a náměstí
(Havlíčkova, Nerudova, třída Míru Sukovo nábřeží aj.).
|
|
|
|
