| |
|
| |
 |
PERNŠTEJNSKÉ PARDUBICE |
 |
 |
d r.1490, jak řečeno, začal v okolí Pardubic budovat novou rodovou doménu Vilém z Pernštejna (1438 -
1521) z moravského panského rodu, zbohatlý ve službách uherského krále Matyáše Korvína.
O původu Pernštejnů a jejich erbu - černé zubří hlavě s kruhem v nozdrách na stříbrném(později i
zlatém)štítu se dochovala pověst,kterou Pernštejnové |
prezentovali v podobě kamenných reliéfu na dominantních
stavbách několika svých sídel. V Pardubicích ji nalezneme dokonce na třech místech. Vypráví se podle jedné z
dochovaných verzí pověsti, že prý kdysi v lesích na Moravě ži l chudý uhlíř Vojtěch, kterému v prosté chýši někdo
začal krást potravu. Jednou si Vojtěch počíhal na zloděje a s překvapením zjistil, že je to divoký zubr. Zvíře v
rozhorlení popadl za rohy, ale nevěděl, co si s ním má dál počít. Až prý ptáček na stromě, sýkorka, pokřikovala „...
lejčí, lejčí, lejčí..." Vojtěch pochopil a odmotal lýko, které měl omotáno kolem nohou jako svou obuv, upletl z něho
houžev a prostrčil ji zubrovi nozdrami. Takto zkrocené zvíře odvedl na knížecí hrad, kde mu před užaslými diváky
usekl sekerou jedinou ranou hlavu, za kteréžto udatenství dostal do znaku černou zubří hlavu s kruhem v
nozdrách a lesy, kde dříve pálil uhlí, aby si tam postavil hrad.
 |
ilém z Pernštejna ve svých rukou soustředil v letech 1475 - 1521 ohromný pozemkový majetek,
rozkládající se v jižních a východních Čechách a hlavně na jižní a střední Moravě. Na většině svých panství
budoval ekonomicky tehdy výnosné soustavy rybníků. Na Pardubicku se mu to podařilo rozvinout natolik, že se toto
panství stalo jednou z tehdy největších |
rybníkářských produkčních oblastí země.Po r.1491 přenesl Vilém z Pernštejna hlavní rodové sídlo z Moravy do Pardubic. Vzhledem k Vilému
mocensko-politickému významu, jakožto nějvyššího hofmistra Království českého i jako nejbohatšího českého a
moravského feudála, se jeho pardubická rezidence stala významným společenským centrem jagellonských Čech.
Jak vypadal pardubický hrad před razantní pernštejnskou přestavbou není dostatečně známo. Dnešní sklepy
severního křídla a hlavní zámecké věže (tzv. hlásky) tvořily původní přízemí. Po přestavbě, podniknuté nějaký čas
po husitských válkách, hájily hrad okrouhlé věžice v nárožích, z nichž se dvě částečně dochovaly, zbylé dvě
známe v půdoryse z archeologických výkopů. Tento obranný systém zanikl za Pernštejnů, snad na samém počátku
16.století výstavbou mohutných zemních valů s nárožními bastiony, na nichž bylo možné umístit dělostřelectvo.
Valy dosahují až do výše prvního patra zámku. Z vnější strany val chránila hradba se střílnami pro ruční palné
zbraně. Před hradbou se rozprostíral široký příkop, který se dal v případě nebezpečí díky důmyslným vodním
stavbám kolem města rychle naplnit vodou. V Pardubicích se tak dochoval příklad vrcholné opevňovací techniky
pozdní gotiky. Původní areál hradu byl zároveň přestavěn na reprezentativní zámecký palác. Takto dochované
spojení nedobytné pevnosti s pohodlnou aristokratickou rezidencí je v tomto rozsahu v našich zemích unikátní.
Přestavbu panského sídla provázely rozsáhlé stavební úpravy ve městě. Dobře opevněné město se jako celek
stalo předsunutou obrannou linií panského sídla a zároveň představovalo svou výstavností reprezentační vizitku
rezidence pánů z Pernštejna. Přes město vedl jediný přístup k zámku. Na hlavní širokou ulici z náměstí k
zámku přilehá hradební zeď, kterou se vejde do trojúhelníkového barbakánu, tzv. "Přihrádku". Toto malebné zákoutí
tvořilo kromě své obranné funkce i vnější hospodářské zázemí zámku. Až po průjezdu druhou branou, chráněnou
čtyřhrannou obrannou věží, se naskýtá působivý pohled na celý zámecký areál. Jediný přístup k zámku tvořil
původně dlouhý dřevěný most. Po veliké povodni z r. 1804 jej nahradil hliněný val z naplavenin, uprostřed s
kamenným mostem a dvěma sochami světců nad zavodňovací stružkou zámeckého příkopu.
|
ilém z Pernštejna dal svou rezidenci vystavět ve stylu pozdní gotiky. Zámek dostal podobu uzavřeného
jednopatrového čtyřkřídlého komplexu s vnitřním nádvořím. Z pozdně gotické stavební fáze, na níž se
zřejmě v několika etapách podílelo více stavitelů a kameníků, se na zámku dochovaly cenné architektonické
prvky. Duch renesance vnesli do zámeckých komnat |
až Vilémovi synové Vojtěch(+1534) a Jan (+1548). Zámek v
průběhu dvacátých až čtyřicátých let l6.století nejen vyrostl o jedno patro, ale získal i cennou výzdobu interiérů,
dodnes zčásti zachovanou. Nalézáme zde nejstarší doložený případ velkoplošných renesančních nástěnných
maleb v Čechách (okolo r. 1530). Bohatě malované sály doplňovaly i zdobné kazetové stropy, z nichž dva se
dochovaly v původní podobě. V první polovině čtyřicátých let l6.století byla zřejmě dokončena první renesanční fáze
přestavby zámku. Svědčí o tom datum na hlavním zámeckém portálu: vytvořen byl roku 1529, některé díly
1538, osazen 1541. Portál představuje umělecky jednu z nejcennějších součástí zámecké architektury. Rok 1543
datuje dokončení kamenného mostu, spojujícího zámeckou budovu s vnějším nádvořím. Z tohoto roku nebo jemu
blízkého data zřejmě pochází také rozměrná malba v tzv.mázhausu „Zákon a Milost", demonstrující svým
obsahem nábožensko-politickou orientaci Jana z Pernštejna, tehdy vůdčího představitele českých novoutrakvistů.
 |
První polovina 16.století představovala pro pardubický zámek období jeho největšího rozkvětu. Jakožto sídlo dvora
předních českých magnátů, zemských úředníků a později i královských dvořanů se stával pravidelným místem
společenských a politických akcí, dvorských zábav a radovánek.Pernštejnové, jak již bylo řečeno, zásadně ovlivnili i |
vzhled samotného města. Pardubice, které byly ještě
koncem 15. stol. nevýznamným zemědělským městečkem, začal Vilém z Pernštejna ihned přetvářet podle své
představy. Získal pro ně status města (do r.1506) a sám vypracoval městské zřízení (1512). Nákladná pozdně
gotická přestavba města, dokončená po velkém požáru Pardubic r.1507, dala již v první třetině ló.stol. vzniknout
přísloví "skví se jako Pardubice".
Pro pozdně gotické Pardubice je typické použití pískovcových ostění a malířské výzdoby domovních štítů,
dodnes částečně dochovaných (nejlépe na domě čp.ll v Pernštejnské ulici). Tehdy byly přestavěny i oba
městské kostely: farní kostel Zvěstování panny Marie a kostel sv.Bartloměje, vystavěný počátkem l6.století
(zřejmě poblíž staršího zaniklého chrámu) v nové úrovni terénu, který Vilém z Pernštejna navýšil a urovnal.
Městský hřbitov byl přesunut západně od města k nově zřízenému kostelu sv.Jana Křtitele (před r.1510). Při
Bartolomějském kostele založil Vilém z Pernštejna před rokem 1514 i klášter řádu minoritu, který měl pečovat o
rodovou hrobku, umístěnou v presbyteriu kostela. Cenný renesační portál kostela sv.Bartoloměje je datován
rokem 1519.Do počátku 16. stol. bylo dobudováno městské opevnění, z něhož se dnes dochovala jen torza. Na jižní a
západní straně chránil město široký vodní příkop, na jehož místě vede dnešní hlavní komunikace na Jahnově třídě,
nám. Republiky a Sukové třídě. Na východní straně město krylo řečiště Chrudimky a na severu zámek.
Důležitou stavbou pro život Pardubic l6.století se stala tzv. Halda, umělý vodní kanál, přivádějící do města
vodu od východu z řeky Loučné. Chrudimku tento kanál překračoval pomocí akvaduktu a vléval se do tzv.
městské strúhy. Její voda zásobovala městské pivovary a sloužila k pohonu řady technických zařízení (mlýny,
sladovna, brusírny, hamr, soukenická valcha aj.). Pozůstatky tohoto vodního díla se dochovaly na nábřeží za
radnicí a podél kostela sv.Bartoloměje.
Po dalším požáru r. 1538 získalo město díky podpoře Vilémova syna Jana z Pernštejna renesanční výzdobu v
podobě plastických renesanční ostění a portálů z červené pálené hlíny (tzv. terakoty) a obloučkových štítů
domů, zvýšených o druhé patro. Tehdy vznikla přestavbou starší věže i dnešní dominanta města - Zelená
brána. Po požáru byl výrazně rozšířen i kostel sv.Bartoloměje, který sloužil od roku 1532 jako farní
(minoritský klášter byl tehdy přemístěn ke kostelu Zvěstování P.Marie).
|
|
|
|
