řed polovinou 19. stol. do Pardubic pronikají vlastenecké myšlenky, které zde šířil především pražský
vlastenec a od r. 1843 pardubický lékař J.B.Pichl a jeho manželka básnířka Marie Čacká. České smýšlení i
revoluční ladění části měšťanstva se projevilo na počátku března 1848. V onom revolučním hnutí byla ustavena i
pardubická národní garda.
Po vyhlášení konstituce občané vypověděli poslušnost městskému magistrátu a
sesadily purkmistra. Pichl vydal první číslo novin Hlasatele svobody a lidu práva. Poté, co však v Praze vypukla
revoluce, zvítězila loajalita většiny zdejšího měšťanstva a národní garda nejen neodjela bojovat do Prahy, ale
zrazovala ostatní od takového počínání. Pichl byl nucen z města odejít, vlastenecké myšlenky se však pozvolnach principů státní správy, zrušení roboty atd., to byl
přes všechna zklamání trvalý odkaz revoluce 1848.
V letech 1850 -1855 se Pardubice staly sídlem nově vzniklého Pardubického kraje (krajské vlády). Byla to
epizodická záležitost v době formování ústavního politicko-správního uspořádání monarchie. Ve prospěch Pardubic
tehdy zřejmě padla na váhu existence vojenské posádky a snad i konzervatismus představitelů města, který
osvědčili v roce 1848.
Neobvyklým odborem Sokola byl kroužek tamburašů
Město se začalo po polovině 19. století dynamicky rozvíjet. V roce 1843 žilo v Pardubicích čtyři tisíce
obyvatel, ale do roku 1869 se jejich počet zdvojnásobil na více jak osm tisíc. Přibýval především počet drobných
živnostníků. Pro povznesení tohoto stavu, ale i průmyslu a zemědělského obyvatelstva působil Hospodářský
spolek, založený r. 1851.
Po počáteční krizi obnovil svou činnost r. 1863. kdy v Pardubicích uspořádal velkou
hospodářskou výstavu. Téhož roku vešel do života města i první peněžní ústav -„Spolek záložní čili
výpomocná kasa vc.k. městě Pardubicích (občanská záložna)" Rok předtím (1862) vznikla „Měšťanská beseda",
roku 1861 zpěvácký spolek Pernštýn, 1864 tělocvičná jednota Sokola (první ve východních Čechách) a roku 1865
dámský zpěvácký spolek Ludmila. Neúspěchem skončila zatím výzva na založení muzea. V roce 1854 v Pardubicích
vznikla nejprve dvoutřídní a od r. 1861 čtyřtřídní reálka - instituce, která rovněž ve městě hrála napříště
důležitou roli. Řadu výše uvedených aktivit horlivě podporoval (mimo jiných) vlasteneckým duchem prodchnutý
starosta Václav Bubeník, ředitel reálky Jiljí Vratislav Jahn a další.
Pro další vývoj města bylo důležitým momentem, že se z Pardubic začala stavět železnice směrem na Hradec
Králové k vojenské pevnosti Josefov a roku 1859 byla prodloužena až do Liberce. Pardubice tenkrát získaly důležité
spojení s průmyslových Severovýchodem, včetně svatoňovické uhelné pánve i řadou významných východočeských
měst.
O tom, že Sokolové uměli nejen cvičit, ale také se bavit, svědčí pravidelně pořádané kulturní a zábavné podniky. Jedním z nich byly sokolské Šibřinky, jejichž tradice přetrvala dodnes.
